Když vyhrajeme, tak vyhrajeme, když ne, tak ne.

Zápasy v osm, devět hodin ráno jsou noční můrou každého letního plejera, který bere letní turnaje opravdu pocitvě, tedy se vším všudy. Slavoj Houslice na to měl svůj recept. „Ani jsme nešli spát a zápas brali tak, že když vyhrajeme, tak vyhrajeme, když ne, tak ať,“ otíral si pot z čela Bandík.

Utkání začalo pěkně zostra, jeden z hráčů Houslic vyfasoval za odehrání míčku po odpískání desetiminutový trest, který později komentoval, že „hlava věděla, že hrát nemůže, ale ruce tomu chtěly jinak“, obecně bylo trestů hodně. „Kluci to asi neustáli, jinak si to nedovedu vysvětlit,“ kroutil hlavou Bandík.

Slavoj vedl 4:1, soupeř se ale dotáhl na 4:4, přičemž naše crew na hale se již začala těšit na samostné nájezdy. „Sokolov se zvedl, už předtím nehrál špatně, a v tom úseku se mu podařilo vyjádřit to gólově,“ uznal brankář vítězů. Přesto se Houslice dokázaly utrhnout znovu, na konečných 6:4. „Z dalšího utkání už ale skutečně nepočítám, že postoupíme,“ zakončil Marek Bandík.