Jak si zpříjemnit Open Game?

Základní idea je přitom poměrně jednoduchá. „Nechtěly jsme sedět a koukat se, jak druhá chytá,“ osvětlila Frühbauerová, mladší ze dvojice. „Původně jsme se měly střídat už dnes, ale slíbila jsem Šárce, že pro ni dám góla, což se nepovedlo, při druhém utkání jsem si navíc zapomněla věci na ubytování a už se mi nechtělo vracet se,“ odhalila vtipnou příhodu.

Po pěti letech se ale na hřišti necítila úplně ve své kůži. „Je zvláštní a divné jít na hřiště po pěti letech s tím, že tam máte něco předvést, navíc s takovými hráčkami, to je sama o sobě pocta, že vás nechají hrát mezi sebou a nekřičí, když něco pokazíte, je to od nich hezké a dojemné zároveň,“ emočně popsala mladá brankářka.

Změna postu si zákonitě žádala daň. „Nohy docela cítím, bolí mě lýtka, bolí mě svaly, nohy se mi třesou,“ řekla Frühbauerová. „V poli je to o chuti dát gól, což třeba mě se nepovedlo, na druhou stranu není to tak, že bych držela hokejku poprvé v ruce, florbal jsem chodila hrát už s bratry a celkem mně to šlo,“ pokračovala. „Je to prostě zvláštní a jiné,“ zakončila Frühbauerová.